Praha zve i milovníky krásných knih

(Rozhovor z pražským knihkupcem Milo Burdátšem vedla Amy Vickers)

 

 

V 20tých letech naši dědové objevili krásy Paříže, v 50tých letech naši otcové obdivovali atmosféru Říma a Neapole a 60tá léta patřila Londýnu a to nejenom kvůli The Beatles. Po pádu Berlínské zdi se naší generaci otevřela možnost intimně poznat další evropský klenot, hlavní město České republiky Prahu. Praha není jenom městem Rudolfa II, Miloše Formana, Franze Kafky a Josefa Švejka. Praha žije i současností, je plna divadel, koncertních síní, prodejen krásného skla, obrazových galerií, ale i knihkupectví a antikvariátů. A právě o knížkách v Praze budeme hovořit s panem Milo Burdátšem, který vlastní své knihkupectví s použitými knihami v samotném centru Prahy nedaleko známé hospody U Fleků.

 

AV: V Praze jsem objevila nejméně 50 antikvariátů. V Bratislavě jich je asi 5. Čím to je?

 

Milo Burdátš: Praha není jenom politických hlavním městem, ale taky kulturním a intelektuálním středem Česka. V Británii i v USA jsou ta největší a nejznámější vysokoškolská centra a vědecké instituce  mimo hlavní město. Tady v Praze to máme všechno pohromadě. A proto tady existuje velká poptávka po všech druzích knih, která nechává žít tak velké množství antikvariátů.

 

AV: A co ta Bratislava, v minulosti jste byli stejný stát. Proč ten rozdíl?

 

Milo Burdátš: Bratislavě chybí vysokoškolská tradice. Po vzniku Československa to bylo rakousko-maďarské město bez jediné slovenské vysoké školy. Vlastně tam nebyla ani jedna slovenská střední škola. A kde nejsou školy, tam je malá potřeba knih a učebnic. Slováci rovněž tak neměli tak velkou potřebu číst. Pro zajímavost: podle soupisu bibliofilských tisků jich v slovenštině vyšlo méně než 1% ze všech československých bibliofilií. To o něčem svědčí.

 

AV: Proč tak rozdílný vývoj?

 

Milo Burdátš: To je otázka pro historiky. Vše souvisí s národním obrozením, které mělo jiný průběh v Česku a jiný na Slovensku. České národní obrození probíhalo v 19. století zejména prostřednictvím literatury. České knihy četla jak česká inteligence, tak i třeba selský stav ale i nové vzniklá česká buržoazie. Na Slovensku se o slovenskou literaturu v tom samém období zajímalo pouze několik desítek farářů, převážně luteránských. Slovenská inteligence, ani buržoazie vlastně neexistovala. Mnoho slovenských knih vycházelo tady v Čechách a taky v Budapešti.

 

AV: Ale vraťme se k Pražských antikvariátům. Jaká je jejich historie?

 

Milo Burdátš: Samostatné antikvariáty v minulosti neexistovali. Vždy byly součástí většího knihkupectví či nakladatelství. Výjimku tvořili snad jenom židovští obchodníci v Ghettu nebo v Jungmannově ulici. Ti však obchodovali se starými knihami stejně, jako s každou další veteší. Čeští a němečtí knihkupci měli ve svých krámech vyhrazenou část, ve které měli staré použité knihy. Stávalo se, že těch antikvárních knih bylo více, než těch nových. Musíme si uvědomit, že většina nové produkce byla abonována a do knihkupectví si zákazníci chodili odebírat již objednané a zaplacené knihy. Větší a objemnější knížky dokonce vycházely v jednotlivých sešitech, takže ani nemohly být jejich svazky v policích.

 

AV: Jak to bylo po vzniku Československa.

 

Milo Burdátš: Po vzniku republiky nastal nečekaný rozvoj nakladatelské činnosti. Knižní nakladatelé se záhy stali těmi nejúspěšnějšími podnikateli a stavěli si ohromná sídla. Doporučuji všem americkým turistům si prohlédnout budovy někdejšího Topičova nakladatelství na Národní třídě. Pasáž Alfa, kterou postavil nakladatel Stýblo a neposlední řadě architektonický skvost od architekta Kotěry, centrálu nakladatelství Mojmíra Urbánka v Jungmannově ulici. Zájem o četbu v této době vzrostl několikanásobně. Vydávalyy se v té době zejména historické romány, romány o československých legiích v Rusku a spousta brakové literatury. Dnes tvoří vysoké náklady těchto knih podstatnou část zásob pražských antikvariátů. Jde o knihy autorů Jiráska, Rais, Sokola-Tůmy, Svátka, Třebízského a dalších, které jsou nezajímavé pro Čechy natož pak pro cizince.

 

AV: Co byste doporučil cizinci, který je přítel knih, z této doby?

 

Milo Burdátš: Pro milovníky knih vyšlo v té době mnoho krásných tisků. Bohužel již v té době vycházely v malých nákladech, tak jsou i dnes poměrně vzácné. Přesto doporučuji všem bibliofilům knížky vydávané nakladatelství Aventinum, které jsou upraveny malířem Josefem Čapkem. Knížka jeho bratra světového spisovatele Karla Čapka, ilustrovaná originálními linoleoryty Josefa Čapka, případně i z jejich podpisem potěší každého amerického bibliofila.  Dalšími oblíbenými knížkami v zahraničí jsou knížky ilustrované, ale často i psané a tištěné originální figurkou pražského kulturního života Josefem Váchalem. Dalšími úpravci a ilustrátory knih, jejichž knihy lze doporučit Jsou Jan Konůpek,  František Kysela, V.H. Brunner, Eduard Milén, Alois Moravec. Knížky těchto výtvarníků lze pořád koupit v pražských antikvariátech za velmi soutěživé ceny.

Samostatnou kapitolu si zaslouží knížky spojené s literární skupinou Devětsil a Surrealistickou skupinou. Knížky autorů těchto skupin ilustrovaly takové hvězdy jako je Toyen, Štýrský, Šíma, Mašek, Pravoslav Kotík a další. Bohužel již doby, kdy tyto knížky ležely na pultech za ceny několika korun je již za námi. Přesto lze je ještě koupit za ceny poměrně nižší, než za jaké je nabízejí američtí antikváři.

 

AV: A co knihy pro děti?

 

Milo Burdátš: Asi celosvětově jsou nejhledanějšími českými knížkami pro děti ty, které ilustrovali dva mimořádně invenční výtvarníci, Vojtěch Preissig a Josef Lada. Čechoameričan Vojtěch Preissig vytvořil inovativní dětské knížky již počátkem 20. Století. Nejslavnější je knížka Byl jednou jeden domeček. Velmi populární je i pohádková kniha Broučci s jeho ilustracemi. Josef Lada si své knížky psal i ilustroval. Často byly tištěny na kartonu a tím se odlišují od ostatní produkce. Ladovy knížky jsou vyhledávány zejména japonskými turisty.

 

AV: Nezapomněl jste na období Nového umění, secese.

 

Milo Burdátš: Velmi vyhledávané jsou secesní knížky ilustrované hlavně Alphonsem Muchou. Většina jeho knih však vycházela v Paříži a u nás se objevují zřídka. Jakmile však turista objeví Muchův Pater Noster nebo knihu Ilseé princezna tripolisská, neměla by jej odradit ani poněkud vyšší cena. Je to určitě dobrá investice. Poměrně levněji lze koupit knížky ilustrované dalšími secesními umělci. Vyhledávejte jména Arthur Scheiner, Luděk Marold, Viktor Olíva, Jan Dědina nebo již vzpomenutý V. H. Brunner. Všechno to budou krásně ilustrované knížky. Samostatnou kapitolou jsou knížky ilustrované Frankem Kupkou. Ty secesní však vycházeli pouze ve Francii. Po válce je však kupovali čeští návštěvníci pařížských antikvariátů a mnoho je jich proto u nás v Praze.

 

AV: Je něco z meziválečného období, o co je mimořádný zájem.

 

Milo Burdátš: Nesmíme zapomenou na geometricky zdobené knížky, které upravoval český architekt Karel Teige. Jeho knížky a knížky jeho přátel, Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seifert a Konstantina Biebla patří mezi nejhledanější exempláře v pražských antikvariátech. Je to právem. Dnes jsou jeho knihy zastoupeny ve všech knižních expozicích slavných muzeí ve světě.

 

AV: V průběhu války zde asi české knihy nevycházely.

 

Milo Burdátš: Ale vycházely a v milionových nákladech. Všechno zboží bylo v té době na lístky a knihy byly volně k prodeji. Je pravdou, že zásadní knihy nemohly vycházet. Nacistický režim však umožnil vydávání dobrodružné literatury, která měla podporovat bojeschopnost mladých. V té době se uplatnil zejména výtvarník realistických ilustrací Zdeněk Burian. V dětské literatuře byla výrazným zjevem Marie Fischerová-Kvěchová.

 

AV: Období komunismu ve vaší zemi znamenalo pokles kvality knih.

 

Milo Burdátš: Ne, tradice krásných knih se udržela i v poválečném období nedostatku a sovětských vzorů. Je pravdou, že po obsahové stránce je 90% tehdejší produkce nezajímavých, přesto lze zmínit knížky pro děti a mládež, které ilustrovali režimu oddaní výtvarníci Karel Svolinský, Karel Müller, Cyril Bouda, Kamil Lhoták či Adolf Zábranský. Vyjímečnými zjevy té doby jsou ilustrátoři, jejichž dílo přesáhlo hranice Česka a nebyli to kolaboranti. Dokonalé ilustrace dokázal vytvořit filmař Jiří Trnka. Přitažlivé jsou ilustrace, hlavně v knížce Cirkus Humberto od Františka Tichého. Hravým až dadaistickým způsobem ilustroval knihy Zdenek Seydl, který mimochodem ovlivnil celou avantgardu 60tých let. Nejznámějším výtvarníkem v USA bude asi Vojtěch Kubašta. Jako ilustrátor beletrie nevyniká, dokázal se však proslavit jako konstruktér prostorových knih pro děti. Tyto knihy pak dlouhá léta byly dobrým vývozním artiklem a přinášely komunistickému režimu žádané valuty.

 

AV: Můžete vzpomenout i jiné výtvarníky ze svobodných 60tých let, z doby než jste byli poraženi sovětskými tanky?

 

Milo Burdátš: V 60tých letech skutečně vznikl nový „nesovětský“ pohled na knížku. Protagonisty byly již zmínění Zdeněk Seydl avšak se uplatnili i další zkušení grafici. Byl to zejména Jaroslav Šváb, Vít Obrtel, Vladimír Fuka. Krásné knížky ilustrované kolážemi vytvářel Jiří Kolář a Ota Janeček. Zajímavým zjevem byl i výrazně barevně orientovaný Miloslav Troup. Jemnými ilustracemi proslula i Ludmila Jiřincová. Dál však vycházejí knížky ilustrované Kamilem Lhotákem,  Ondřejem Sekorou, Vojtěchem Kubaštou i Josefem Ladou. Ty poslední možná ilustrovala jeho dcera Alena Ladová.

 

AV: A co po ruské invazi?

 

Je pravdou, že mnoho spisovatelů bylo vyřazeno z edičních plánů. U výtvarníků to však nebylo tak kruté. Ověřená jména zůstávají a přibyla další. Zajímavě ilustrují výtvarníci Liesler, Sklenář, Tesař. Do světa prorazila však opět dětská ilustrace a to figurka krtečka v podání Zdeňka Millera a pohádky ilustrované Radkem Pilařem. Nepřekonatelný zůstává až dodnes Adolf Born.

 

AV: Snad naši čtenáři se neutopí v tom dlouhém seznamu jmen. Vy uvádíte samé výtvarníky. Co když si chce turista koupit něco z literatury. Co mu doporučíte.

 

Milo Burdátš: Do češtiny byly přeloženy všechna velká díla anglické literatury. Takže sběratelé Marka Twaina si v Praze mohou koupit jeho česká vydání. Podobně je to se Shakespearem, Milnem, Poem, Beecher-Stowe, Whitmanem či Hemingwayem. Proč si taky nekoupit knížku básní od českého nositele Nobelovy ceny Jaroslava Seiferta, či starší vydání Švejka od Jaroslav Haška. Při troše štěstí je možné objevit předválečné vydání knihy R.U.R od Karla Čapka. Pěkným suvenýrem může být i stará knížka prvního presidenta T. G. Masaryka, učitele národů Jana Amose Komenského či dílo Jana Husa. V jednom však amerického turistu zklamu. Je téměř nemožné sehnat první vydání knih Franze Kafky.

 

AV: Nabízejí pražské antikvariáty i něco jiného než knihy?

 

Milo Burdátš: Druhým hlavní zbožím jsou krásné tisky, volné i zarámované. Již tradičně antikvariáty nabízejí taky mnoho jiných papírových předmětů. Lze koupit staré mapy, pohlednice, fotografie, bankovky, akcie, plakáty a obrazové reprodukce. Velmi hledanými jsou svaté obrázky, ale i hrací karty. To všechno mohou být zajímavé a netypické suvenýry z Prahy.

 

AV: Děkuji za rozhovor a návštěvníkům Prahy přeji velké úlovky.

 

 

(z časopisu Business Traveller  přeložila K. Králová)

 

Zpět na A-magazin