L'Ecumes des jours. (c) J.-J. Pauvert, 1963
(pro nechápavé uvádím, že Jean-Sol Partre je vlastně Jean-Paul Sartre)
Chick šel dál svou cestou, přímo před ním byl knižní antikvariát, a to na
ulici Jimmyho Noona, a firemní emblém na něm byl namalován podle Mahogany
Hall od Lulu Whitea. Strčil do dveří, ty mu jeho nápor tvrdě vrátily a on,
aniž se pokoušel znovu projít dveřmi, vešel do krámu výlohou.
Antikvář kouřil dýmku míru usazen na sebraných spisech Jules Romainse, který
je vytvořil k tomuto účelu. Dýmku měl překrásnou, z vřesového kořene,
napěchovanou olivovým listím. Vedle něho byl kyblík na plivání, namočený
ručník na osvěžení spánků a láhev Ricqlesova puškvorcového likéru, aby
kouření dostalo patřičný břink. Vrhl na Chicka páchnoucí pohled zbavený vší
tělesnosti.
"Co si přejete?"
"Prohlédnout si vaše knihy...," odpověděl Chick.
"Tak si je prohlédněte," řekl muž a nahnul se nad kyblík, ale byl to jen
planý poplach.
Chick si to namířil dozadu do krámu. Bylo tam ovzduší nasvědčující, že by se
tu dalo něco objevit. Pod nohama mu zapraskal nějaký hmyz. Bylo to tam cítit
po staré kůži a po kouři z olivového listí, což je pach dosti odporný. Knihy
byly zařazeny podle abecedy, ale obchodník abecedu příliš neovládal, takže
Partrův koutek našel Chick mezi B a T. Ozbrojil se lupou a pustil se do
zkoumání vazeb. Brzy objevil na jednom svazku s titulem Písmo a neón, slavné
kritické studii o světelných reklamách, zajímavý otisk prstu. Horečné vytáhl
z kapsy krabičku, kde měl kromě měkkého štětečku trochu pudru na razítka a
Příručku vzorného fízla od kanovníka Vouillea. Opatrně otisk prstu
sejmul, porovnal s lístkem, který vytáhl z portmonky, a dechu by se v něm
nedobral. Byl to otisk Partrova levého palce, jaký se až dosud nepodařilo
nikomu objevit jinde než na jeho starých dýmkách. Přitiskl drahocenný objev
k srdci a vrátil se zpátky k antikváři.
"Co za to chcete?"
Antikvář se podíval na knihu a výsměšně se rozchechtal.
"Ach! Vy jste ji našel...!?"
"Co je na ní zvláštního?" zeptal se Chick s předstíraným údivem.
"Cha," vybuchl antikvář smíchy, dýmka mu přitom vypadla do kbelíku a zhasla.
Strašlivě zaklel a pak si zamnul ruce, uspokojen, že už nebude muset
popotahovat tu hnusnou prasečinu.
"Chci ji od vás...," trval na svém Chick.
Srdce se mu začalo vzpínat a nepravidelné a divoce se mu rozbušilo v bocích.
"Och! No tohle, no tohle...," zařičel antikvář váleje se smíchy po zemi. "Vy
jste šprýmař!"
"Poslyšte," řekl Chick, když mu došla trpělivost, "vyjádřete se..."
"Když si vzpomenu," pokračoval antikvář, "jak jsem mu kvůli tomu otisku
musel několikrát nabídnout svou dýmku míru a koumat přitom, jak bych mu v
poslední chvíli šikovně podstrčil místo ní nějakou knížku..."
"To můžeme vynechat," skočil mu do řeči Chick. "Když to tak umíte, tak
kolik?"
"Není to drahé," řekl antikvář, "ale já mám ještě něco lepšího. Počkejte tu
na mne."
Zvedl se, zašel za paravan, rozdělující krám na dvě poloviny, kamsi hrábl a
hned se vrátil.
"Co je to?" zamručel Chick úzkostně.
Zmocňovalo se ho příjemné rozechvění.
"Partrovy kalhoty!" prohlásil hrdé antikvář.
"Jak jste k nim přišel?" vydechl Chick v extázi.
"Je to kořist z jedné přednášky," vysvětloval antikvář. "Vůbec ničeho si
nevšiml. Jsou propálené od dýmky, podívejte se.."
"Koupím," rozhodl se Chick.
"Co koupíte?" zeptal se obchodník, "já mám totiž ještě něco jiného..."
Chick si položil ruku na prsa. Nepodařilo se mu udržet srdce na uzdě a
nechal mu na vůli, aby si trochu splašeně zatlouklo.
"Koukejte," řekl zase obchodník.
Byla to dýmka, na jejíž troubeli Chick snadno rozpoznal otisky Partrových
zubů.
"Kolik?" zeptal se Chick.
"Jistě víte, že teď připravuje dvacetisvazkovou encyklopedii o hnusu s
fotografiemi, a já budu mít rukopisy..."
"Ale to bych nikdy nemohl...," namítl Chick zdrceně.
"A co je mi do toho?" poznamenal antikvář.
"Kolik za ty tři věci?" chtěl vědět Chick.
"Tisíc doublezonů," odpověděl obchodník. "Pod tu cenu nejdu. Včera jsem
odmítl dvanáct set, a dělám to jen proto, že jste, jak se zdá, seriózní
člověk."
Chick vytáhl náprsní tašku. Byl hrozně bledý.