Kingův web   Boris Vian - Návštěva antikvariátu   Geneze

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Boris Vian: Pěna dní (úryvek)

L'Ecumes des jours. (c) J.-J. Pauvert, 1963
(pro nechápavé uvádím, že Jean-Sol Partre je vlastně Jean-Paul Sartre)



Chick šel dál svou cestou, přímo před ním byl knižní antikvariát, a to na ulici Jimmyho Noona, a firemní emblém na něm byl namalován podle Mahogany Hall od Lulu Whitea. Strčil do dveří, ty mu jeho nápor tvrdě vrátily a on, aniž se pokoušel znovu projít dveřmi, vešel do krámu výlohou.
Antikvář kouřil dýmku míru usazen na sebraných spisech Jules Romainse, který je vytvořil k tomuto účelu. Dýmku měl překrásnou, z vřesového kořene, napěchovanou olivovým listím. Vedle něho byl kyblík na plivání, namočený ručník na osvěžení spánků a láhev Ricqlesova puškvorcového likéru, aby kouření dostalo patřičný břink. Vrhl na Chicka páchnoucí pohled zbavený vší tělesnosti.
"Co si přejete?"
"Prohlédnout si vaše knihy...," odpověděl Chick.
"Tak si je prohlédněte," řekl muž a nahnul se nad kyblík, ale byl to jen planý poplach.
Chick si to namířil dozadu do krámu. Bylo tam ovzduší nasvědčující, že by se tu dalo něco objevit. Pod nohama mu zapraskal nějaký hmyz. Bylo to tam cítit po staré kůži a po kouři z olivového listí, což je pach dosti odporný. Knihy byly zařazeny podle abecedy, ale obchodník abecedu příliš neovládal, takže Partrův koutek našel Chick mezi B a T. Ozbrojil se lupou a pustil se do zkoumání vazeb. Brzy objevil na jednom svazku s titulem Písmo a neón, slavné kritické studii o světelných reklamách, zajímavý otisk prstu. Horečné vytáhl z kapsy krabičku, kde měl kromě měkkého štětečku trochu pudru na razítka a Příručku vzorného fízla  od kanovníka Vouillea. Opatrně otisk prstu sejmul, porovnal s lístkem, který vytáhl z portmonky, a dechu by se v něm nedobral. Byl to otisk Partrova levého palce, jaký se až dosud nepodařilo nikomu objevit jinde než na jeho starých dýmkách. Přitiskl drahocenný objev k srdci a vrátil se zpátky k antikváři.
"Co za to chcete?"
Antikvář se podíval na knihu a výsměšně se rozchechtal.
"Ach! Vy jste ji našel...!?"
"Co je na ní zvláštního?" zeptal se Chick s předstíraným údivem.
"Cha," vybuchl antikvář smíchy, dýmka mu přitom vypadla do kbelíku a zhasla.
Strašlivě zaklel a pak si zamnul ruce, uspokojen, že už nebude muset popotahovat tu hnusnou prasečinu.
"Chci ji od vás...," trval na svém Chick.
Srdce se mu začalo vzpínat a nepravidelné a divoce se mu rozbušilo v bocích.
"Och! No tohle, no tohle...," zařičel antikvář váleje se smíchy po zemi. "Vy jste šprýmař!"
"Poslyšte," řekl Chick, když mu došla trpělivost, "vyjádřete se..."
"Když si vzpomenu," pokračoval antikvář, "jak jsem mu kvůli tomu otisku musel několikrát nabídnout svou dýmku míru a koumat přitom, jak bych mu v poslední chvíli šikovně podstrčil místo ní nějakou knížku..."
"To můžeme vynechat," skočil mu do řeči Chick. "Když to tak umíte, tak kolik?"
"Není to drahé," řekl antikvář, "ale já mám ještě něco lepšího. Počkejte tu na mne."
Zvedl se, zašel za paravan, rozdělující krám na dvě poloviny, kamsi hrábl a hned se vrátil.
"Co je to?" zamručel Chick úzkostně.
Zmocňovalo se ho příjemné rozechvění.
"Partrovy kalhoty!" prohlásil hrdé antikvář.
"Jak jste k nim přišel?" vydechl Chick v extázi.
"Je to kořist z jedné přednášky," vysvětloval antikvář. "Vůbec ničeho si nevšiml. Jsou propálené od dýmky, podívejte se.."
"Koupím," rozhodl se Chick.
"Co koupíte?" zeptal se obchodník, "já mám totiž ještě něco jiného..."
Chick si položil ruku na prsa. Nepodařilo se mu udržet srdce na uzdě a nechal mu na vůli, aby si trochu splašeně zatlouklo.
"Koukejte," řekl zase obchodník.
Byla to dýmka, na jejíž troubeli Chick snadno rozpoznal otisky Partrových zubů.
"Kolik?" zeptal se Chick.
"Jistě víte, že teď připravuje dvacetisvazkovou encyklopedii o hnusu s fotografiemi, a já budu mít rukopisy..."
"Ale to bych nikdy nemohl...," namítl Chick zdrceně.
"A co je mi do toho?" poznamenal antikvář.
"Kolik za ty tři věci?" chtěl vědět Chick.
"Tisíc doublezonů," odpověděl obchodník. "Pod tu cenu nejdu. Včera jsem odmítl dvanáct set, a dělám to jen proto, že jste, jak se zdá, seriózní člověk."
Chick vytáhl náprsní tašku. Byl hrozně bledý.
 


 

řipomínky pište na e-mail: king@antikvariat.borec.cz a nestyďte se.

Boris Vian