PEVNÉ CENY KNIH A MIROSLAV MACEK


Ve svém úterním diáři (Čeští knihkupci na to konečně přišli) zesměšnil Miroslav Macek
snahu knihkupců o zavedení takzvaných pevných cen knih, tedy zásady, aby se knihy
prodávaly ve všech obchodech za stejnou cenu, podobně jako třeba cigarety. Mackův článek
vyšel paradoxně v novinách, které jsou zbožím, pro než je pevná cena uzákoněna. Podle něj je
vše jasné: knihkupci nechtějí konkurenci, chtějí, aby ceny knih byly co nejvyšší a oni si mohli
pohodlně žít na úkor chudáků čtenářů.
Knihkupci si ovšem, na rozdíl od pana Macka, nemyslí, že vydělají víc, když budou knihy
drahé, protože vědí, že si jich lidé prostě koupí míň. Spor o pevné ceny knih není jen jejich
sporem, není tak primitivní, jak jej vidí pan Macek, a probíhá napříč celou Evropou. Pevné
ceny knih uzákonily Francie, Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Holandsko, Německo,
Švýcarsko; a platily také v Československu od začátku 20. století až do roku 1990. Naopak
ceny knih jsou volné ve Skandinávii, Británii a poskomunistických státech.
Ve Skandinávii opustili princip pevných cen někdy před 30 lety. Okamžitě po uvolnění cen
nastala cenová válka mezi supermarkety a velkými knihkupeckými řetězci na jedné straně a
menšími knihkupci na straně druhé. Supermarkety a řetězce měly díky velkým odběrům lepší
nákupní podmínky a mohly si proto dovolit prodávat knihy levněji. Ceny knih klesly (hurá!),
lidé opouštěli malé knihkupce a výsledkem byl jejich hromadný bankrot: ve Finsku během 5
let zmizelo 50 % knihkupectví. Pak ale velcí prodejci přestali mít pro svou cenovou válku
protivníky, vůči nimž by se daly ceny knih snižovat, a ceny knih se vrátily. Zatím se však
knihy dostaly z běžného zorného pole lidí. Zmizely obchody, kde je vídali při cestě z práce, a
pokud si chtěli koupit nějakou knihu, kterou právě nenašli na polici supermarketu, museli za
ní podniknout delší cestu do jednoho ze zbylých obchodů (v Helsinkách kupříkladu zůstalo na
konci 90. let jedenáct knihkupectví – srovnejte to s Prahou nebo Brnem). Na rozdíl od
potravin, nejsou knihy zbožím nezbytným, které musí každý nakupovat i kdyby za ním měl
jezdit autem do supermarketu. V důsledku toho se změnily čtenářské návyky celé populace a
celková produkce knih klesla o více než 20 %. S nižšími náklady se zvýšila výrobní cena knih
a knihy výsledně – k překvapení fundamentalistů volného trhu – výrazně podražily.
Obava z podobného vývoje je skutečným důvodem současné iniciativy řady knihkupců i
nakladatelů otevřít problém pevných cen knih a pokusit se o jejich zavedení.
Proti načrtnutému skandinávskému scénáři lze ovšem namítnout, proč že se tedy podobný
vývoj neprojevil také u nás, kde volné ceny knih platí již 15 let? Podle mého soudu se tak
dosud nestalo, protože vznikající supermarkety prodej knih teprve postupně zaváděly a
privatizovaní knihkupci ještě neměli dostatek kapitálu na vytváření skutečně silných řetězců.
Čeští knihkupci pevné ceny knih zatím vlastně sami dobrovolně dodržují. Ta doba však
pomalu míjí a některé události na knižním trhu (například prodej posledního dílu Harryho
Pottera) naznačují, že cenovou válku s dočasným zlevněním knih, i následný hromadný
bankrot malých knihkupectví a následné zdražení můžeme vbrzku zažít i my.
Nemohu si ještě odpustit poznámku k osobě Miroslava Macka, který i v citovaném článku
nachází jediný motiv lidského jednání ve snaze napálit druhého a pustit mu žilou. Inu, podle
sebe soudím tebe. On sám na začátku 90. let zprivatizoval Knižní velkoobchod v ceně
několika set miliónů a tento důležitý článek knižního trhu pod jeho vlastnictvím v krátké době
přestal fungovat, ztratil hodnotu a po té, co jeho zbytky pan Macek komusi odprodal,
zkrachoval i formálně. A tak by měl pan Macek chodit kolem knížek po špičkách a mlčet.
Neboť nejshovívavějším vysvětlením onoho rychlého zhroucení je jeho naprostá
nekompetence v oblasti knižního trhu.


Vladimír Pistorius